Miluju conversky! Taky miluju focení, kreslení a navrhování všeho možného. Prostě desing. Ve škole mám nejradši VKO a Hudebku. Hrozně ráda se sama procházím po přírodě co máme za městem. Chtěla bych narhovat třeba vůně voňavek, nábytek flaštičky na voňavky i oblečení. Nikdy jsem nebyla společenský tip, a ani nikdy nebudu. Ale mám štěstí že v těchto ohledech jsem hodně otřískaná takže ani když mě zradila nejlepší kamarádka tak jse to přežila a vlastně jsem i ráda. Snad se mi podaří odmaturovat a stát se lsavnou fotografkou, spisovatelkou a desingérkou, není toho málo že? :D
 

Do not count on the best "friend", just lean on each other!

 
 

13 is a sad figure

Vytvořeno 09.01.2011 11:37:42 | Poslední změna 09.01.2011 11:38:04
Goorge, dopsla jsem to jméno, je v deníku který je určen jenom jemu, má růžové desky se srdíčky a je na zámek ve tvaru srdíčka, píšu tam jeno červeným a růžovým inkoustem...
Goorge..přikreslím ještě dvě srdíčka, pečlivě zamknu deník a zlatý klíček, teda jen pozlacený klíček ve tvaru srdíčka, si pověsím kolem krku.
Lisbeth a Goorge, hezký pár. Já a Goorge, já a on, Goorge a Lisbeth, Lisbeth a Goorge...protančím pokojem k zrcadlu, podívám se na sebe, moderní copánky mi splívájí přes ramena. Oči má zvírazněné koketní řasenkou a svůdnými světle růžovími stíny. Rty si ozdobím leskem co chutná jako jahoda. Do vlasů si zasadím čelenku s velkou bílou mašlí. Nacvičuji si svůdné a koketní pohledy, pohlédnu na brýle které mi leží na nočním stolku a samolibě se usměju. Už je nepoužiju ani jednou. Dnes mám 13 narozky a máma mi slíbila čočky...Chachá!!!
"Lisbeth!" Ou, pročmám tak příšerný jméno?? Seběhnu po světle dřevěných točitých schodech do kuchyně. Máma má stejně jako já bloňďaté vlasy a nejradši je nosí do dvou uvolněných drdůlků. Drží na ruce mladšího bráchu, fuj, to slintací blinkací čůrací a řvoucí stvoření před kterým jsem jen tak tak zachránila deníček, nasadím si čočky, a co nejdřív jedu do školy, je tam Goorge, poskočí mi srdce, můžu na něj konečně udělat dojem když nemám brýle? Jenže Goorge není sám, je tam.. srdce mi spadne do ponožek, do krásných bílích ponožek které se mi skvěle hodí k oblečení. Paula...Goorge, Goorge a Paula, ona a on..zachvěje se mi chřípí, zrovna se líbají, muchlují se a ošahávají...
Nasednu na kolo a jedu, jedu a jedu, minulo mně jenom pár aut, je mi všechno jedno, třinácka je smolné číslo, je mi dokonce jedno že mi po tvářích tečou pramínky černých slz...
najednou se ze zatáčky vynoří auto, oslepí mě záře svetel a cítím jak dopadám na silnici, myslím že přežiju, nebo budu Paulu strašit...

Nicorette®