Miluju conversky! Taky miluju focení, kreslení a navrhování všeho možného. Prostě desing. Ve škole mám nejradši VKO a Hudebku. Hrozně ráda se sama procházím po přírodě co máme za městem. Chtěla bych narhovat třeba vůně voňavek, nábytek flaštičky na voňavky i oblečení. Nikdy jsem nebyla společenský tip, a ani nikdy nebudu. Ale mám štěstí že v těchto ohledech jsem hodně otřískaná takže ani když mě zradila nejlepší kamarádka tak jse to přežila a vlastně jsem i ráda. Snad se mi podaří odmaturovat a stát se lsavnou fotografkou, spisovatelkou a desingérkou, není toho málo že? :D
 

Do not count on the best "friend", just lean on each other!

 
 

You ruined my life, now I will destroy it unto thee.

Vytvořeno 04.02.2011 11:10:07 | Poslední změna 04.02.2011 12:13:30
Mám plán. A dnes ho uskutečním. A nebude to žádné ubohé ponížení, třeba červ na hlavě nebo mokré kalhotky. Ne. Tohle té bloncce zničí život. Ne nezabiju ji. Udělám něco mnohem horšíjo. Za to že mě nechal. Za to že jsem se zamilovala. Za to že ho miluju.

Jsem z děcáku. jsem typicképohozené dítě. Kdyby podle mě někdo napsal knihu, vydělal by na tom pěknej balík. Máma mě nechala u popelnic. Zřejmně jsem po ní zdědila jednu vlastnost - akorát obráceně. Ona nedokázala milovat ani vlastní dítě, já zase umím milovat až moc, umím milovat ak že bych pro to vraždila. A hůř. Všechno se vrátí. Hodiny možná budou bežet pořád správně, dokud k nim nepřijd já a nezlámu jim ručičky.
Od teď už nebude tikat život tak jako dřív.

Všichni mě nenávidí. Jenže já je taky. A já umím nenávidět stejně jako milovat.
Nenávidím celý svět, nenávidím hlavně ji.
Zastavím u školy. Prší. Je pochmurno a zima. 6áci se krčí u vchodu a snaží se skrýt před tím sychravím počasím. Odhodím kolo. černé, vlhké vlasy mi krejou obličej. Dám si ruku do kapsy mikiny. Sevřu v pěsti nůž. Pomsta je sladká. I když mi ho to nevrátí. Tak to za to stojí. Jsem odkázaná na tenhle život. A tak si ho chci pořádně vychutnat.

Je to jako z hororu. Holka co jí pohodila její vlastní máma, zabalená v kusu igelitu. Jěště s pupeční šňůrou.
Teď, se splní moje nejtajnějí touha. Touha kterou v sobě dusm už dva roky. Přijdu k té blondýně, podívám se jí do očí. Všichni jsou zmatení. SEvřu v pěsti nůž. Pak jí ho vrazím do hrudi. Padá mi k nohám. Chvíli na ní jen koukám. Potoky krve. Pak se odvrátím a odcházím prič. Když zvedám kolo z louže, ozve se výkřik. Zmatek. Jen si ho pěkně užijte! Odjíždím pryč.
Zastavuju u jejího baráku. Nikdo nikde není. Vytáhnu sirky.
Hodím jednu pootevřeným oknem dovnitř. Zrovna do jejího pokoje. Pak další a další. Za hvíli už hoří skoro celípokoj.

Jedu dál. Další dům. Další pokoj. Tam kde jsme se poprvé milovaly. Všechno musí skončit v plamench. Já už neexistuji. Přejedu nakonec k dětskému domovu.
Zaváhám. Koukám na hořící sirku. Plamínek se ani ne za minutu dostane k mím prstům. Upustím sirku. Sirka dopadne do popelnice na papír u které stojím. Stojím. Déšť ustává. Zapálím postupně další sirky. Popelnice jsou v plamenech. Kolem mě projedou hasiči. Nevšimnou si hořících popelnic. Zvláštní.
Jedou k domu blondýnky. Jedu na kole prič. Je nebezpečné projíždět kolem školy. Přesto to udělám. Zastavují mě policajti. Nevšimnou si že mám v kapse zavírací nůž.
Kaluže krve. Sanitka odváží těžce zraněnou bloncku. Pomsta byla, bude a je sladká. Víc než to....